About me
Elite Bloggers
Follow
EMAIL: pospazail@seznam.cz
Není to tak dlouho, co mi v hlavě začalo růst semínko inspirace nad tímto tématem a konečně přišel den, kdy bych se v tom mohl pořádně prošťourat. Ostatně, Vánoce jsou nedílnou součástí životů mnoha lidí na tomto světě. Řekl bych po komplexní stránce, že budou Vánoce i dost kontroverzní. Jedná se totiž o velký svátek, který každý stát, země, provincie slaví po svém. Mnoho lidí jako já budou čerpat ze síly tohoto svátku, ale já se na to budu dívat trochu z jiného pohledu.
Plno lidí tento svátek oslavuje v radosti a nadšení. Já patřím ke skupině Grinche, čekajíc v jeskyni na úplné zatmění, samozřejmě ve zbroji s pytlem v ruce. Až se tak stane, připravím o dárky děti po celém světě. Ale ne, dělám si legraci. Budu tu také zastávat názor toho, že se tento svátek změnil v komercí prožraným jablkem, a přesto si myslím, že mé mínění na Vánoce jsou odlišné. Začněme ale od začátku.
Někteří vědí a pokud ne, tak se to dozví, že pracuji v obchodním centru. Jsem kadeřník a pod rukami mi projde nejeden člověk. Díky skleněným vitrínám mohu pozorovat řádky desítek, ba dokonce stovek lidí procházející denně kolem. Možná ze mě bude mluvit deformace z povolání a pokud ano, berte můj názor s ohledem. Někdy bych tu mohl rozebrat i to, jak se mi den za dnem lidé jako rasa přestávají líbit více a více. Ovšem, že existují výjimky a ty se tyto řádky netýkají, ale svět upadá a stejně tak lidská inteligence, a bylo by pěkně sobecké nepřiložit si ruku na srdce a nepřiznat to.
Vypíši pár důvodů, které mi lámou srdce a nebo pěkně rozpalují mozkové buňky a pak je rozsoudím.
- Píše se konec měsíce října a v nejmenovaném obchodě, který se měsíc za měsícem více prohlubuje do paměti lidí, začínají hrát koledy a nejednu.
- Jak už jsem zmiňoval, díky skleněným vitrínám mám krásný výhled na chodby. Můžu lidi zkoumat, prohlížet si je, hodnotit, škatulkovat, kdo ví co ještě. V tuto dobu, těsně před Vánoci a musím upozornit, že v práci třeba netrávím jeden den, ale několik dnů v dvanácti hodinových směnách se lidé procházejí, povídají si, užívají si volných dnů a někteří také sedí na lavičkách, prohlížejí nové emaily, zprávy, nebo hrají online hry. Co je ale důležité? V poměru 30% ku 80% vítězí právě osmdesátníci. Ptáte se proč? Protože ti se po chodbách pouze prochází, v rukách nic nemají, ale úsměv jim na tváři stále hoří. Třicátníci jsou ovšem nebojácní dobrodruzi na honbě za dárky. Šílené.
- Neskutečné, jak se během pár hodin dokáže zaplnit chodba nákupního centra k prasknutí. Lidé všude kolem, pobíhající nesmyslně všude kolem. Vrážející do nebohých lidí okolo, kteří celé to šílenství ignorují a jdou si třeba jenom nakoupit do potravin. Perou se o každou zlevněnou věc a všehovšudy i pokřikují, když si náhodou někdo splete fronty.
- Co by do těchto bodů ale mělo patřit je neustále spěchání za ničím. Ano, přiznejme si, že poslední roky jsou naprosto hektické a den za dnem utíká, že už si člověk nemůže vážit každé sekundy, kterou prožije, protože jí prožije v šílenství. Jsem už zoufalý z toho, jak lidé připravují Vánoce v říjnu, Mikuláše v srpnu, Velikonoce v prosinci.
„Vánoce, děti, to není jen datum. Je to stav mysli.“ - Mary Ellen Chase
Nejsem člověk, který by ustavičně něco kritizoval a nejsem dokonce ani kontroverzní, abych si nedokázal zvyknout na změny, ale to, co se tu děje, mě opravdu děsí. Zbožňuji hudbu, naprosto miluju každý tón. Jsem milovníkem anglických koled a že jich není málo, ale přijde mi naprosto nesmyslné je pouštět v říjnu. Začínat davové šílenství, vzpomínky po loňských Vánocích a vyvolávat snahu o to, aby dárky byly ještě dražší a ba dokonce větší.
Tento svátek naprosto ztratil svůj smysl. Čerpají z něj pouze obchodníci, kteří Vánoce ovlivnili za vidinou výdělku. O lidech v nákupních centrech a jejich smýšlení bych se rád pobavil v jiném článku. Schválně mi do komentářů dejte vědět, jestli by byl zájem o můj proud myšlenek.
Ale co tu naopak musím pěkně zkritizovat jsou ti otřesní, nevychovaní lidi, kteří by něco chtěli, ale pozdrav je nikdo nenaučil. Dále pak ty, co vám zablokují celou chodbu a když je slušně požádáte, oboří se na vás s tím, že je všude plno místa na průchod. Nesmysluplné, ziskuchtivé chování našich spoluobčanů mě přivádí k šílenství a ještě pár dní bude. Už ať je ten den, kdy se budu moct navalit řízkem, bramborovým salátem. Sem, tam nějakým cukrovím, až se budu cítit k prasknutí, rozvalím se u televize a budu hledět na miliardu pohádek v objetí mé mámy, protože to je to kouzlo Vánoc. Cítit lásku, pohodlí, žádné starosti. Hakuna Matata.
Zajímá mě váš názor na tohle téma, prosím, podělte se o vaše zkušenosti, vaše názory. Buďte slyšet.
Váš Andík.